Podvečer. V ruce klíče, na zápěstí hodinky, v kapse telefon – samozřejmá trojice, která rámuje dny milionům lidí. Ale co když některý večer zjistíme, že jedno z těchto zařízení zůstává nedotčené? Ne proto, že bychom na něj zapomněli, ale protože už ho skoro nepotřebujeme. Ve vzduchu visí otázka, jestli se blíží proměna, na kterou jsme v ruchu běžného dne zapomněli myslet.
Ve světě, kde ruce zůstávají volné
Na ranních zastávkách, v tramvajích i kavárnách je všudypřítomné jedno gesto – rychlé sáhnutí do kapsy pro mobil. Malý, lesklý telefon, zdánlivě jednoduchý předmět, je klíčem ke správám, mapě i světu lidí, kteří jsou blízko i daleko. V posledních letech se však na tuto samozřejmost začalo usazovat něco nového – tiché, nenápadné brýle na nose souseda.
Když Mark Zuckerberg představil vizi, ve které chytré brýle nahradí smartphony, působilo to skoro jako sci-fi. Ale už teď je patrné, že některé z velkých technologických firem sází právě na tento směr. Brýle, které v sobě nesou digitální asistentku i okno do rozšířené reality, mají nabídnout neviditelnou vrstvu dat rozprostřenou přímo v zorném poli.
Neviditelná brána, přítomná v pohledu
Vize nové éry není jenom otázkou designu. Smartphony si za téměř tři desítky let zvykly být prodlouženou rukou každého z nás – miniaturizovanou učebnou, kanceláří i zrcadlem identity. Chytré brýle se mají stát spíš „digitální kontaktní čočkou“, která oddělí prsty od dotykových displejů a spojí pohled s digitálním obsahem. Tichou nadějí celé generace vývojářů a investorů je, že technologie splyne s pohybem očí přirozeněji než cokoliv dřív.
Meta i Apple investují do AR a VR miliardy korun. Brýle mají být handsfree, méně rušivé, nenápadné. Ne nutně hezčí, rozhodně ale výrazně jiné než cokoliv předtím. Už dnes některé prototypy promítají do zorného pole notifikace, mapy, novinky, umožňují hlasové ovládání – budoucnost, v níž telefon zůstane v kapse, když potřebujeme informace okamžitě.
Mezi obavami a očekáváním
Když se digitální svět přiklání blíž k obličeji, roste i pocit nejistoty. Mnoho lidí bere brýle jako nutné zlo, jiní jako módní doplněk. Co když je někdo nosit nechce, nebo dokonce nemůže? Zůstane část společnosti „venku“? Odpůrci mluví o zvýšeném riziku nehod, narušení soukromí, možném poškození zraku – obavy ze škodlivého světla, radiace i únavy očí rezonují s každým novým odhalením gadgetu.
Starší lidé, nevidomí, či ti s dioptrickými brýlemi se ptají, jak pro ně bude nový svět technologií přístupný. A co znamená neustále snímaná okolní realita pro běžné mezilidské vztahy? Někteří se bojí „Velkého bratra“, jiní dalšího diktátu módních trendů či zvyšující se závislosti. Není to první podobný pokus – stačí si vzpomenout na Google Glass nebo brýle pro VR, které nenašly svůj masový moment.
Proměna, která není ze dne na den
Chytré brýle se mají stát třetím okem, které neodděluje informace od reality, ale spojuje je ve společném pohledu. Navigace, přehled o zprávách, osobní asistent na cestě – všechno tiché, diskrétní, bez nutnosti vytahovat cizí předmět z kapsy. Hranice mezi digitálním světem a tím skutečným se má proměnit – a spolu s tím i náš instinkt k ovládání a vnímání technologií.
Změna ale nebude skoková. Spíš než revoluce čeká společnost období koexistence – telefony nezmizí ze dne na den, zůstanou v kapsách jako druhé, možná brzy méně používané zařízení. Zároveň není jasné, jestli nové možnosti vyléčí staré neduhy: únava ze zpráv, závislost na notifikacích či digitální zahlcení mohou jen změnit podobu, nikoliv zmizet.
Vývoj směřuje k novému mezníku v osobní elektronice, i když zůstává otazník nad tím, zda bude pohodlí a nenápadnost dostatečným důvodem ke změně návyků. Technologie se stává doslova součástí pohledu na svět a nutí společnost hledat nové rovnováhy mezi komfortem, bezpečím a ochranou soukromí. Přímá výměna nenastane hned, k zásadní změně však už teď směřujeme malými krůčky – od obrazovky v dlani až po tiché rozhraní přímo ve vlastních očích.
