Chladný vzduch voní po zemi a rýč tiše zajíždí do záhonku u plotu, kam ještě včera nikdo nezabloudil. Okenní parapet se už ale plní drobnými kelímky. Únor nevypadá na první pohled jako měsíc zahradních změn, jenže sotva zahlédneme první paprsky, uvnitř v nás roste stejná naděje, jaká napíná klíčky pod povrchem hlíny. Zdánlivé ticho však ukrývá začátek pomalého probuzení.
Jemné čekání na oteplení
Noční mráz se ještě nevzdal, půda je tuhší než na jaře. Přesto s lehkým krokem obcházíme zahradu. Stačí pár teplých dní a začínají se nabízet první práce. Pletí starých záhonů nás zahřeje, zkypřenou hlínu provětrá i naděje, že tentokrát už prorazí jiné barvy.
Příprava pro první semínka
Bez spěchu, přesto svědomitě. Staré kořeny, zbytky letniček mizí v kompostu. Právě teď je čas promísit zem s čerstvou vrstvou kompostu a zlehka půdu nakypřit. Když se mezi prsty sype drobná, vlhká zem, vynořují se v hlavě plány: ředkvička, mrkev, salát. Není třeba spěchat, únor sází na trpělivost.
Výsev teplomilných rostlin uvnitř
Okenní římsa se přeměnila v malý skleník. Lilek s bílou slupkou, jemná petúnie, sazenice papriky. Tady je nezaleží jen na zemi, ale i na pozoru. Drobné klíčky potřebují světlo a vlhko, malé kontejnery je nutné obracet i zalévat s mírou. Každý nový výhonek znamená naději pro dubnový záhon.
Přímo do chladu: odolné druhy
Paprsky ubývají, přesto se některým nevadí zima. První výsev pod širé nebe čeká na kerblík, černuchu či šalotku typu Jersey. Do uvolněných míst mezi trvalkami putují nová semínka. O několik týdnů později, kdy se zem trochu zahřeje, se objeví první zelené proužky. Zvolit můžeme i netradiční odrůdy, hledat fialovou barvu tam, kde jindy čekáme jen zelenou.
Pěstování v rozmanitosti
Zahrada už dávno není jen o tradici. Kdo zkusil lilek ve slonovinové barvě, různobarevnou černuchu nebo šalotku podlouhlého tvaru, ví, že i únor přeje drobnému experimentu. Stačí několik nových semínek a záhon dostane jiný ráz.
Jistota v ochraně a péči
Mráz může ještě překvapit. Nad mladými výsevy se klene fóliový tunel, na záhonech se objevují minipařeniště. Stačí pár stupňů pod nulou a noc má křehké konce. Pravidelně kontrolujeme závlahu, půda nesmí vyschnout ani promrznout. S každým novým dnem se mladé rostliny prodírají blíže ke světlu, přesto je lepší nespoléhat na štěstí.
Řezání, stříhání a první údržba
Staré trsy trvalek, odumřelé květy třapatky nebo rudbekie mizí pod nůžkami. Keře zimolezu i ibišku syrského dostávají tvar, hlavně když se větve natahují nesměle k nebi. Každý řez připomíná, že zima trvá, ale už ji lze zkrátit péčí.
Příprava sadby brambor
Ve sklepě, kde je přítmí a chladno, odpočívají brambory. Připravené k předpěstování, začínají klíčit ještě daleko před jarním teplem. Tento nenápadný rituál je příslibem úrody, která se zatím zdá vzdálená.
Stromy, které čekají na jaro
Zatímco většina zahrady spí, ovocné stromy prochází péčí v tichu. Výsadba prostokořenných dřevin, odstranění nemocných větví nebo ošetření ran. Na větvích neviditelní škůdci, na které zatím stačí postřik řepkovým olejem. Pod povrchem zůstává klid, ale ruce práce mají dost.
Množení a čas pro nové začátky
Tenké řízky od fíkovníku putují do kypré hlíny. Stačí pár správně zvolených očí a nová rostlina se brzy rozroste. Takové úkony zabírají chvíli, ale přinášejí pocit, že s každým dnem je jaro blíž.
Zahrada jako obraz probouzejícího se života
Únor na zahradě bývá tichý, práce se střídají s čekáním na další den. Přesto v těchto okamžicích vznikají základy pro časné sklizně i pozdější radost. Zdánlivě nenápadné úsilí, pravidelně rozdělené mezi užitek a krásu, dává zahradě její rytmus. Mnoho je skryto, ale vše už směřuje k naději na časné jaro.
Ve vzduchu je klidná energie vzdoru vůči chladu. Zahrada v únoru připomíná dům, kde se všichni tiše chystají na příchod hosta – bez zbytečné okázalosti, ale s velkým očekáváním.
