Nové poznatky z oblasti neurověd mění dosavadní pohled na vývoj dětské paměti. Dlouho převládal názor, že mozek kojenců není schopen ukládat vzpomínky kvůli jeho nezralosti. Nedávné výzkumy však ukazují, že proces tvorby vzpomínek začíná mnohem dříve, než se předpokládalo, což zásadně upravuje chápání toho, jak a kdy děti začínají vnímat a uchovávat informace o svém světě.
Ranější začátek paměťových procesů u dětí
Donedávna byla představa o amnézii raného dětství vysvětlována nezralostí mozkových struktur. S novými objevy však vyplývá, že již kojenci disponují aktivními mechanismy, které jim umožňují vytvářet základní vzpomínky. Tyto schopnosti byly ještě donedávna spojovány až s pozdějším obdobím vývoje, především kvůli předpokladu, že hippocampus, mozková oblast zodpovědná za paměť, je u dětí nedostatečně vyvinutý.
Odhalování vzpomínek bez slov
Jedním z hlavních úskalí bádání o paměti u kojenců byla nemožnost získat přímé svědectví – malé děti nemohou své zážitky popsat. Moderní výzkumné metody však umožnily sledovat jejich pohyb očí při rozpoznávání obrázků. Pokud dítě na známý podnět zírá déle, bývá to považováno za známku, že si jej dokáže vybavit. Dalším významným nástrojem jsou metody funkční magnetické rezonance (fMRI), které zaznamenávají aktivitu mozkových oblastí během vnímání a rozpoznávání obrazů.
Mozkové aktivace promlouvají jasně
Právě měření aktivity hippocampu odhalilo, že tato oblast je výrazně aktivní nejen při prvním setkání s novým podnětem, ale i při jeho pozdějším rozpoznání. Nejvyšší aktivita byla zaznamenána v zadní části této struktury, což je oblast známá tím, že u dospělých zpracovává epizodickou paměť. U dětí starších 12 měsíců je patrný další vývoj této schopnosti: jejich mozky vykazují posilující aktivitu právě během poznávání známých objektů či situací.
Dva druhy dětské paměti: statistická a epizodická
Již tří měsíční kojenci prokazují přítomnost statistické paměti, tedy schopnosti rozeznávat opakující se vzorce a pravidelnosti kolem sebe. Tento typ učení tvoří základy pro budoucí rozvoj jazyka, vizuálního vnímání i chápání základních konceptů. Epizodická paměť, která umožňuje uchovávat individuální události, se rozvíjí postupně a s věkem sílí.
Neviditelný archiv raných vzpomínek
Přetrvává otázka, proč se dospělí k těmto raným vzpomínkám často nedostanou. Existují dvě hlavní vysvětlení – buď nejsou vzpomínky dlouhodobě uloženy, nebo jsou s přibývajícím věkem nedostupné. Pozorování například při sledování vlastních dětských domácích videí naznačují, že vzpomínky mohou zůstat „skryté“ do předškolního věku a později ztratit spojení s vědomím. Mozek tak funguje jako neviditelný archiv, kde informace existují bez možnosti je snadno najít.
Dopady na chápaní vývoje a učení
Tyto nové poznatky zásadně rozšiřují chápání kognitivního rozvoje dětí a naznačují, že základy paměťových procesů jsou aktivní mnohem dříve, než jsme se domnívali. Vývoj dětské paměti je tak klíčovou součástí celoživotního učení a může ovlivnit i způsob, jakým se děti postupně seznamují se světem.
Závěry nedávných výzkumů potvrzují, že schopnost tvořit vzpomínky není vázána pouze na pokročilý vývoj mozku v pozdějším dětství. Aktivita hippocampu a distribuované mozkové procesy dokazují, že základy paměti jsou přítomny již od útlého věku, což otevírá nové směřování ve výzkumu lidského poznání a jeho vývoje.
